REPORTÁŽ: 220 kilometrů non-stop na paddleboardu

Původně závod na bruslích po zamrzlých kanálech se v důsledku klimatických změn a nedostatečném ledu přesunul na letní sezónu a od roku 2009 se frískými kanály pádluje ve stoje na paddleboardech. Každoročně se na tento závod sjede mnoho závodníků, kteří se již několik měsíců předtím připravují na zdolání 220 kilometrů (136 mil) v pěti dnech. Každá etapa má okolo 50-60 kilometrů. Tento závod je však více než závoděním v pravém slova smyslu především mentální záležitostí. Sáhnete si při něm na své limity, dostanete se do transu a vzniknou zde i nová přátelství. Prý se u účastníků SUP 11 Cities vyvine pouto doslova rodinné tzv. „ohana“ (z havajského „rodina“).

Před pár lety si však někteří pravidelní účastníci 11 Cities řekli, že by těch 220 kilometrů chtěli odpádlovat najednou. A tak vznikla non-stop varianta. Rekord na trati je 24 hodin a 20 minut a drží ho Niek van der Linde, který vyhrál Non-Stop závod i letos. Startuje se ráno, pádluje se celý den a noc a pak zase podstatnou část dne. Během toho závodníci zažijí velmi silný vítr na jezerech a kanálech, vydatný déšť, mlhu ale občas i slunce. Je přeci září.

V nedávné historii se pětietapové verze závodu za Českou republiku poprvé zúčastnili a speciální medaili ve tvaru kříže si z Holandska přivezli David Raab (který jel závod dokonce na nafukovacím paddleboardu 14‘) a Ondřej Zummer v roce 2015. Od té doby se nikdo další na tuto výpravu nevydal. Až do letošního podzimu. Rukavici holandské výzvě zvedli další dva čeští jezdci a rovnou si vybrali non-stop verzi. Ostřílený závodník trailů a spartan závodů, český paddleboardový závodník a trenér z Neratovic Richard Wiesner. A milovník ultra dlouhých maratonů ve všem možném Marek Šplíchal. V jejich výpravě odehrál klíčovou roli i jejich sparing partner a Richardův parťák se zkušenostmi ostříleného amerického fotbalisty Tomáš Novák, se kterým jsme po celou dobu udržovali čilý komunikační ruch a k tomu za počítačem sledovali každý ujetý milimetr na mapě online trackeru (GPS čipů) obou našich závodníků.

Jak to tedy všechno bylo? Přinášíme SUP11 Cities ze tří pohledů, abyste si mohli udělat pořádný obrázek.
 

Jaké byly vaše přípravy na non-stop výpravu?

 

Richard: Finální přípravy pro mě začaly týden před startem. Je to takový rituál kdy už vše směřuje k závodu. Co se týče oblečení a stravy využívám zkušeností z Ultra běhů, které jsou časově podobně náročné. Počasí má být přívětivé, takže používám jednu vrstvu na nohy a 2 až 3 na tělo. To vše 2x. K tomu pro jistotu nepromokavou bundu a kalhoty. Co se týče jídla tak balím věci o 15000kcal a 14 litrů pití. To do sebe musím dostat, aby tělo nejelo na dluh. Harmonogram jednotlivých úseků, aby Tomáš na břehu věděl, kde a kdy budu doplňovat věci, mám dopředu připraven. Odtrénováno nemám sice všechno, co bych chtěl, ale o to větší mám chuť do závodu. Jedeme tak, abychom den před startem byli na místě a mohli se aklimatizovat z cesty. Rozpádlovat se a tak. Jdeme trochu do neznáma, protože to žádný Čech před námi ještě nejel.

Tomáš: Nejsem žádný super paddleboardista, ale myslím, že krom techniky pádlování je příprava dost podobná jako na ultra běhy, které s Ríšou máme rádi a běháme. Jak posilovna, tak příprava těla na velkou fyzickou nálož. Na boardu tělo moc netepe a všechno se udává v aerobní zóně. Je třeba se držet s tepem co nejníž. Ale podle mě je největší problém hlava. Tělo musí zvládnout fyzicky, ale hlavně psychicky tak dlouhý čas pracovat. Podle mě se každý závodník v nějaký čas dostane do krize, kdy jeho druhé já začne pochybovat o tom co dělá a je hrozně důležité se z tohoto stavu co nejdříve dostat a hlavu zabavit něčím jiným a dostat se do pohody. Je potřeba s tím počítat a nenechat se rozhodit. Oblečení je také docela problém, protože je potřeba počítat v podstatě se vším od tepla po zimu a déšť. Při závodě jsme to řešili při každém zastavení, kdy jsme kontrovali předpověď a z velké části odhadovali, protože se nám i stalo, že předpověď nic nehlásila a přišel 10minutový déšť od oceánu. Stravu jsme řešili docela důkladně ve vztahu nejen k výkonu, ale i k vlastní pohodě. Protože být dva dny na energy gelu nejde a člověk potřebuje něco normálního. Pití to samé, vycházeli jsme z propočtu cca 4 l tekutin na etapu, a to se osvědčilo. Logistika byla hodně napjatá, jelikož jsem se staral i o Marka a kluci dojížděli v různých časech a v podstatě jsem byl jen na cestě v autě, čekal v autě anebo připravoval jídlo a pití pro kluky. No nebylo to zas tak hrozný dokonce jsem si našel čas a proběhnul jsem se u oceánu. Autem jsem najel víc než kluci napádlovali. S motivací jsem to měl jasný u Richarda, se kterým jsme nějakým způsobem spřízněni a dokážeme na sobě poznat kdy ten druhý potřebuje povzbudit, pohladit, zařvat anebo jen mlčet s vědomím, že toho druhého chápe. S Markem jsem to vůbec nevěděl, tak jsem pouze povzbuzoval a spíše se snažil pomoci. Marek je obrovský pankáč a dříč, protože jak jsem viděl jeho materiální přípravu, tak jsem úplně nechápal jak to chce dát, ale rval se neskutečně.

Marek: Jako fyzickou přípravu před závodem jsem jezdil každý den 10 km a také závod Budějovice-Praha a 60 km na Lipně. Dal jsem si také jednu noční 12tihodinovku na rybníce a závody Českého poháru, kdy každým závodem jsem si vylepšil průměrnou rychlost a trochu zrychlil. Jinak si myslím, že se na takové peklo připravit, třeba během jednoho roku nedá a je to dlouhodobý proces trápit tělo na různých Ultra akcích. Každá bolavá zkušenost se sčítá. Oblečení – to byla jediná jistota v závodě, že bude zima. Takže více vrstev a rychleschnoucí materiály. Jídlo – pět balení sušeného masa, sušenky, coca cola, káva, 2x3 litry vody s ionťákem a 1,5 litrů vody na celý závod. Můj plán bylo udělat jednu větší zastávku na 90 kilometru, vylézt na břeh, protáhnout nohy na 20 minut a dát si od Toma luxusní kávu. Tomáš na mě trpělivě čekal na občerstvovačkách po cca 40 kilometrech a podal mi colu na board. Díky moc Tome! A moje motivace je vždycky stejná – kdybych to nedokončil, tak sám se sebou nevydržím.

Nakládání v Neratovicích. S Richardem se loučí i jeho malý syn (vpravo dole)

Vyzvednutí Marka v Plzni se vydařilo a kluci se našli. (Marek vlevo, Richard vpravo)

Před startem – jaké to je se ráno vzbudit a vědět, že další spánek je v nedohlednu? Jak probíhaly chvíle před startem? 

 

Tomáš: Toto je otázka spíše na kluky závodníky, ale já byl asi nervóznější ze všech, a to po celou dobu co jsem se o ně staral. Z vlastní zkušenosti vím, že když stojím na startu, tak to ze mě startovním výstřelem opadne. Tady v pozici s vědomím, že kluci na mě spoléhají a moje chyba by mohla znamenat konec jejich snu, bylo dost stresující.

Richard: Kluci se ukládají ke spánku kolem 10hodiny večer. Spíme v autě přímo u startu. Já ještě sedím chvíli u vody a se zvukem šplouchajících vln si promítám, co se asi všechno bude dít. Noc před starty toho nikdy moc nenaspím. Hlava šrotuje, důležité je, že tělo odpočívá. Vstáváme v půl sedmé. Nasnídat, káva, závodit. Naposledy pořádný záchod a jdeme na start. Na startu si emoce moc nepouštím, v tomhle jsem praktik. Vím, že mě čeká 32 hodin práce, takže se ničím nerozptyluji.

Marek: Spal jsem ve vaku od boardu vedle auta a ve 3 hodiny ráno přišel slejvák a byl jsem rád, že se můžu schovat ke klukům do auta. Ráno jsem měl žaludeční problémy a většinu času před závodem i startovní výstřel jsem strávil na wc. Takže emoce a rozpoložení, když mi startovní pole zmizelo a já musel sám protnout startovní čáru, bylo na ho…

Kluci si připravují boardy před startem více než třicetihodinového non-stop závodu.

Richardův "vydlabaný" paddleboard NSP Ninja s pitím a jídlem na cca 40 kilometrovou etapu.

Markovo flat deckový (s rovnou palubou) paddleboard a balení proviantu.

Marek měl na paddleboardu připevněnou i mapu s jednotlivými etapami pro lepší orientaci.

Česká výprava jde na start SUP11 Cities 220 km non-stop. Zleva Richard, Marek, Tomáš.

Start závodu. Richard úplně vlevo. Marek teprve chvátal na start a projetí mezi bojemi.

České long distance závody na cca 12 kilometrů mužům trvají přibližně hodinu a kousek. Jak jste se cítili po první hodině pádlování, když jste věděli, že pojedete ještě asi dalších 30 hodin? Na co jste mysleli během celého závodu? Co dělal Tomáš?

 

Tomáš: Je to hodně dlouhá doba pro všechny. Z vlastní zkušeností vím, že kontakt během trati je hodně motivující, zvláště když je tma a síly dochází. Tak jsem se snažil zajíždět všude kde se dalo, abych na kluky alespoň zamával, nebo zařval: Čechy!!!

Richard: Tohle je o nastavení hlavy. Když u nás jedu Long, jsem připraven na hodinu práce. Tady jsem věděl, že těch hodin bude spousta, takže po první hodině jsem byl vlastně teprve dobře rozpádlovaný. Hlavně jsem se chtěl nějak zabavit, takže jsme se od začátku naháněli s dalším závodníkem Kevinem o vedení ve skupině a kilometry utíkaly jako voda. Já při Ultra závodech vnímám prvních cca 10 hodin. Pak se hlava přepne do stavu, který odborníci nazývají "flow" já tomu říkám, že je tam prostě duto! Vše okolo přestáváte vnímat. Nevnímáte čas ani nic kolem sebe. Vnímáte jen další tempo a další okamžik. Jste tam jen vy a vaše hlava. Díky GPS Tomáš na suchu přesně věděl, kde jsme, takže měl dost času se připravit na zastávkách. Ty byly cca po 6 hodinách. Připravit pití na dolití a vyměnit balíček s jídlem. Vše měl vždy po ruce a připraveno. Mezi zastávkami objel několik míst, kde nás podpořil ze břehu a dal nějaké informace. Člověk na zemi je při tomhle závodě hrozně důležitej!!!

Marek: Už během první hodiny jsem věděl, že to bude jen dřina a obavy o splnění limitu na 90 kilometrů za 16 hodin. I přesto, že bylo úplně dokonalé počasí bez větru, tak místo abych najel nějaký čas, jsem nedokázal jet rychleji jak 7,6 km/h průměr. Dobré bylo, že po ranním čaji z butan lahve od Tomáše se mi po pár hodinách začalo dělat lépe a na to, že závod bude trvat minimálně 30 hodin jsem nemyslel a přetahoval jsem se o pozice s dvojicí borců. Během závodu mě často napadalo, že my si tady jenom pádlujeme, ale Tomáš musel najezdit hodně kilometrů, aby se dostal na občerstvovačky a nespal ani minutu. Navíc ztráta na Richarda byla 1,5 hodiny, co tam Tomáš na mě pročekal.

Draftování nebylo v závodě povolené. Ale i tak bylo na psychiku dobré mít poblíž konkurenta. Richard vlevo.

Richard na pauze doplňuje pití a jídlo, které mu Tomáš přivezl.

Marek věděl, že to bude dřina už od první hodiny...

I Markovi se poštěstilo se o pozice přetahovat se soupeři.

Jaké okamžiky ze SUP11 Cities byly pro vás nejtěžší psychicky a fyzicky?

 

Tomáš: Pro mě to byl asi okamžik, kdy jsem na GPS trackeru viděl, že kluci sjeli z trati. Každý v jiném čase, takže jsem to prožíval dvakrát. Únava byla veliká, protože jsem vlastně žil od budíku k budíku. Ten jsem si nastavoval i když jsem byl vzhůru, abych věděl, že třeba za hodinu musím něco udělat. Bál jsem se, abych neusnul.

Richard: Nejtěžší fyzicky byly dva přejezdy otevřené vody s opravdu silným větrem a vlnami. Ty mě stály většinu sil. Psychická krize přišla 13 km před cílem, už se mi prostě nechtělo. Ale na boardu nemůžete přestat pádlovat a čekat. Takže se to po pár kilometrech rozjelo.

Marek: Nejtěžší okamžiky – to bylo ráno a nekonečný přejezd proti vichru a vlnám na jezeře u města Sloten, kdy padáte a pádlujete na místě. A pak ještě 10 kilometrů dlouhý úsek zvaný „PEKLO SEVERU“ u města Dokkum. Takovou bolest jsem nezažil!!! Zase proti vichru, kdy jediná možnost, jak jet dopředu je se hrbit pod rákosím u břehu a dřít. Ale rákos se namotával na flosnu. PEKLO!

Richard Wiesner při protivítru na otevřeném jezeře.

Marek Šplíchal při protivítru na otevřeném jezeře závodu SUP11 Cities.

Ve tmě museli mít závodníci čelovku a někdo pro jistotu i červené světlo na zádi.

Richard na noční přestávce. Tomáš mu připravil i kafe.

Udělali byste příště něco lépe? To určitě ocení příští čeští účastníci, kteří se po vaší reportáži určitě budou chtít vydat vstříc tomuto skvělému dobrodružství…

Tomáš: Nějaké drobné věci bych asi udělal jinak, ale to je dané i tím, že každý závod je jiný a s tím i podmínky. Bylo velmi příjemné, jak se chovali organizátoři a ostatní doprovod. I díky tomu, že non-stop závod byl menší si všichni fandili a podporovali se. Každý znal naše tři jména a na konci mě dokonce pochválili za starost o kluky a jak jsem to zvládl. To beru jako fakt, že jsem nezklamal.

Richard: Cíl byl dokončit v limitu, a to se povedlo. Takže nemůžu říct, že bych příště udělal něco lépe. Všechno fungovalo tak, jak jsem si naplánoval. Na tuhle akci se ale určitě ještě vrátím a udělám pár věcí "jinak". Jel jsem zbytečně "na těžko" příště bych udělal více kratších zastávek, abych mohl jet na lehko.

Marek: Příště si dám před závodem normální jídlo a včas si objednám maltrodexin – pomalé cukry. Ty jsem obrečel. Vezmu si travní flosnu, GPS, které vydrží až do cíle, prkno s větším výtlakem, světlo na příď prkna, protože čelovka a mávání pádlem před ní je špatné. Vzít si pomalé cukry! A vyřešit, jak mít nohy v suchu.

Závodníci musí být neustále ve střehu...(Richard)

Například, aby se stihli včas skrčit při podjíždění mostků na fríských kanálech. (Marek)

Co jste udělali bezprostředně po dojetí závodu? Jaké bylo první jídlo?

 

Tomáš: Pomohl jsem klukům z vody, uložil prkna a počkal až si v klidu dají sprchu a najedli jsme se u pořadatelů.

Richard: Obejmul jsem Toma, poděkoval mu a byl jsem šťastný. Dal jsem si sprchu, zabalil board a věci. Narychlo jsme do sebe hodili nějaký rizoto. Hlad ani moc nebyl. Hlad přišel až po příjezdu domu. Takže první jídlo po závodě bylo až doma na oběd. Když přijde člověk k sobě snědl by všechno, co mu přijde pod ruku. Já každý Ultra zakončuju "prasárnou" taková odměna. Tentokrát to byl trojitej smažák s hranolkama a pivem :)

Marek: Po závodě jsem se přivítal s Richardem a Tomem a začali jsme balit ve slejváku a rychle mizet. První normální jídlo bylo až v pondělí odpoledne.

Selfie Tomáš sparing parťák s Richardem. Už jen 20 kilometrů před cílem.

Při závodě měli rideři hodně času se i kochat krásnou krajinou holandských kanálů.

Richard v cíli po 220 km non-stop.

Richardovo medaile finishera patří i jeho sparing parťákovi Tomášovi.

Richard Wiesner v cíli SUP11 Cities s účastnickou medailí ve tvaru kříže.

Marek Šplíchal si pro svůj vytoužený kříž přijel hodinu a půl po Richardovi.

Jeden z ikonických holandských mostků s mozaikou složenou z vítězů bruslařské verze 11 Cities.

Česká výprava si splnila své sny, teď už se jen dostat v pořádku domů.

Printscreen celkových výsledků včetně týmů a jedné ženy Emmy Reijmerink.

Jaká byla cesta domu a jak jste se z toho dostávali. Co spánek?

 

Tomáš: Cesta domů byla hodně krizová. S klukama za volantem jsem moc počítat nemohl, a tak jsem 2x musel zastavit na odpočívadle a prospat se. Únava byla obrovská a během závodu jsem toho opravdu moc nenaspal. Domu jsme dojeli v pořádku a všichni šťastní, že se to všechno povedlo.

Richard: Odjížděli jsme hned po dojezdu. Řízení bylo na Tomovi. Dokázat se dostat v autě do nějaké nebolavé polohy je náročné. Byli jsme rádi, když jsme mohli z auta vypadnout a protáhnout vše co bolelo. Spánek se dohnal další noc a dostat se z toho musel člověk rychle, protože se v úterý muselo do práce :) Po cca čtyrech až pěti dnech myslím, že bylo vše ok. Když pominu projížďky, tak ostrý trénink jsem měl pět dní po závodě!

Marek: Cesta domů byla ultra pro Toma, ale je to držák a bezpečně nás dovezl do Čech. Chtěl bych moc poděkovat klukům z Paddleboard Neratovice, že se mě ujali a pomáhali mi to zvládnout. Moc rád jsem je poznal. V pondělí nebylo místa na těle, které by nebolelo a oči nešly udržet otevřené. Spal jsem 18 hodin v kuse. V úterý jsem šel normálně do práce. Středa lehce na kole a začal jsem slavit. O víkendu již pomaličku na prkně a uvidím. Ještě po týdnu nemám cit v prstech na nohou, ale lepší se to. JE SUPER, ŽE JSME S RICHARDEM ZJISTILI, ŽE TO JDE!!!

 

Prkna značky a rozměry, pádla

Richard Wiesner: NSP – Ninja 14’x25‘‘ (vydlabaný board), pádlo Quick Blade 86, celkový čas 32 hod 47 min 57 sec
Marek Šplíchal: Indiana SUP – 14’x23‘‘ (flat deck), pádlo Starboard Lima M, celkový čas 34 hod 45 min
 

Děkujeme za sdílení vašich zážitků a za redakci paddleboardguru.cz bychom chtěli vznést výzvu všem českým ženám a posádkám Dragon SUPů, které by mohly získat také prvenství v české reprezentaci na SUP11 Cities: Spojte se s námi, my o vás napíšeme reportáž! info@paddleboardguru.cz

 

- luc