REPORTÁŽ: 20 hodin ve třech na dragon boardu po Labi

Po zrušení zářijového závodu regionálního Českého poháru „Labská 20“ (z důvodu pokračování ságy Covid se vrací), který měl pořádat ústecký klub NorthSUP, se kluci z pořadatelského týmu rozhodli, že musí uspořádat alespoň něco. A více individuálně. A tak vznikl nápad, že se ve třech vydají na nonstop 20hodinovou výpravu po Labi směr Německo na dragon boardu.

„Chtěli jsme tímto gestem poděkovat všem sponzorům a lidem, kteří se podíleli na tvorbě závodu, České Federaci Stand Up Paddle a Snowboardelu za půjčení boardu. Ale to jsme ještě netušili do čeho jdeme...“ říká Radek Vincent Vyleťal, hlavní organizátor.

PŘÍPRAVY

Na přípravu výpravy jsme měli pouze týden, ale díky Richardovi Wiesnerovi, který se zúčastnil jednoho z nejextrémnějších závodů SUP 11CITY Tour, kde se jelo nonstop 220 km a my ho po celou dobu sledovali a fandili! (reportáž z tohoto závodu zde). Získali jsme díky tomu informace, jak se na takový náročný závod připravují profi sportovci a vyrazili jsme jako tříčlenná skupina na jednom Dragonboardu (AQUAMARINA Airship Race 22‘x34‘‘). Na pevnině se o náš support staral Mára, bez kterého by to bylo mnohem těžší... Děkujeme Máro!

A co jste si tedy konkrétně vezli s sebou? V čem jste byli oblečení, přece jen už je v noci dost zima…A jak jste věci upevnili na board?

Vezli jsme sebou hlavně dobrou náladu. A pak také energetické tyčinky, vody, redbully a díky supportu jsme měli vyřešené teplé jídlo na každé zastávce. Celkem byly tři.

Oblečení jsme rozdělili na den a noc. Přes den jsme si vystačili s lycrou a termoprádlem. V noci už to bylo horší, věděli jsme, že bude zima. Každý měl alespoň čtyři vrstvy prádla. Po vzoru Richarda jsme zvolili teplé ponožky a HOLINKY (správná volba). Ve výbavě nechyběla ani záchranná vesta.

No a věci jsme měli ve vodních vacích a pomocí gumicuků jsme je připevnili k paddleboardu.

Měli jste něco natrénováno/ napádlováno na výdrž? Nebo jste se prostě rozhodli a vyjeli…

Co vám budeme povídat, bylo to víc náročné, než jsme si dokázali představit. Na tak dlouhou trasu jsme natrénováno neměli, ale věděli jsme, že když vydrží hlava, vydrží i tělo. Tréninky máme sice pravidelné, ale nápad vznikl tak rychle, že jsme neměli možnost se na tak dlouhou cestu fyzicky připravit.

Řešili jste bezpečnost a pohyb v plavební dráze předem? Přece jenom tam plují nákladní lodě…

Trasu jsme řešili s kapitánem nákladní lodi, který zná cestu do Hamburku velmi dobře. Během noci jsme potkali dvě menší lodě a nad ránem jednu nákladní, od kterých jsme drželi bezpečnou vzdálenost.

 VÝPRAVA

Tak jak to vaše dobrodružství probíhalo?

(767 říční kilometr) Cesta začala pod zdymadly u Střekovského Hradu s úsměvem na rtech.
(730 říční kilometr/4,5 hod.) Po 37 kilometrech jsme měli první zastávku na občerstvení. Rozsvítili jsme světla s příchodem tmy a oblékli se. K našemu údivu únava ještě nepřicházela a drželi jsme stálé tempo kolem 8km/h.
(716 říční kilometr) V dalším úseku naší cesty mezi Hřenskem a Pirnou v Německu se leccos změnilo. Zvedl se vítr protivítr a před námi bylo ještě 18 km do dalšího občerstvení v Pirně.
(696 říční kilometr/ 6/hod) Únava postupně dostávala každého, ale jízda ve třech vám dá větší sílu. Bylo to opravdu náročné vítr foukal a my zahlédli blikající světlo od Máry. Proběhla další přestávka, kdy jsme oblékli další vrstvu oblečení. A vydali se do hluboké noci směr Drážďany. Které jsou vzdálené 22km od Pirny, strávený čas na vodě byl tou dobou kolem 12 hodin.

Pak se naše tempo zpomalilo, protože přišla mlha a my viděli úplný... Naštěstí při vplutí do Drážďan se mlha rozplynula a nám se ukázala krása Drážďan z pohledu vodní hladiny.

Mlha přišla ještě nad ránem, ale vycházející slunce dodalo sílu a my v módu "nepřemýšlej a pádluj" pokračovali s poslední přestávkou dál.
(646 říční kilometr) 20 hodin uplynulo a naše výprava končí ve městě Míšeň. Celkově jsme překonali 121 km. Ani jeden z nás nic podobného nezažil a stálo to za to!

Měli jste nějaké zajímavé nebo silné zážitky během jízdy? Zpívali jste si? Jak jste udržovali tempo synchronního pádlování? Spadl někdo do vody?

Vincent: Pro mě bylo nejdrsnější propojení mlhy, větru, tekoucí vody a bójek. Voda tekla svým směrem a mlha úplně jiným – po větru. Tvořily se víry z mlhy, které kolem dvou metrů mizely. V kombinaci s únavou a nevyspalostí jsem měl chvílemi pocit, jestli vůbec stojím na paddleboardu. A k tomu hlídat bójky bylo opravdu zajímavé.

Michal: Na co budu delší dobu vzpomínat, bylo ráno kolem 5 hodin, kdy jsem musel překonat únavu a vyčerpání a nepřidal k tomu ani statický postoj, ve kterém jste po celou dobu cesty. Hnal mě dopředu pocit, brzkého východu slunce a vědomí v pokoření sama sebe (a to nejsem příznivcem long distance...).

 Frank: Můj nejsilnější zážitek byl asi o půlnoci, když jsme projížděli krajinou bez světelného znečištění a viděl jsem mléčnou dráhu tak, jak jsem ji neviděl ani nepamatuji. Jízda pro mě byla velkou zkušeností, kterou jsem měl zažít a zjistit, jak jsem na tom fyzicky a především psychicky. Během cesty jsem zažil vnitřní rozbroje, přemlouvání svojí hlavy, aby se nevzdávala a jela dál. Tohle se nakonec dá překonat a jízda je pak úplně o něčem jiném.

A hudební doprovod nám obstaral Michal zpěvem ve všech žánrech!

Další výpravu plánujeme ještě letos, řeku ještě vybíráme, ale vypadá to na Vltavu. Sledovat nás můžete na našem Facebooku North SUP.

-luc