BIG DAY v paddleboardové Ankaře!

Paddleboardový BIG DAY a první paddleboardové závode se uskutečnily v Ankaře 18.června 2022. Reportáž z cest vám přinášíme pohledem Pavla Vacka.

Od minulého roku, částečně pokaženého Covidem-19, se nám rozrostla paddleboardová komunita péčí české ambasády v Ankaře. Rostou i ambice. Zatímco první velký SUP den 11.září minulého roku (psali jsme zde) stál jen na snaze a materiálu našeho Embassy Teamu  a podpoře ankarské municipality, letos jsme šli dál.

Czech Embassy team , Pavel Vacek druhý zleva

Zachovali jsme dopolední sběr odpadu na březích naší domovské přehrady Mavi Göl (Modré jezero), který jsme tentokrát provedli výlučně z vody s použitím našich plavidel.  I tak z toho bylo pár set kilo plastu, plechu a skla. Lokální piknikující rodinky jen nechápavě přihlížely, cože to ti směšní cizinci dělají – uklízejí po místních svinčík (?!) a ještě u toho lezou do vody, což mají turečtí občané zakázáno nejen na Mavi Göl, ale i na řadě vnitrozemských vodních ploch - spousta z nich neumí plavat.

Letos jsme si však řekli, že v odpolední části našeho SUP dne uděláme ... ZÁVOD! Před ním ale musela proběhnout instruktáž, názorná ukázka a testovací jízdy, vše za přítomnosti kamery státní televize TRT, aby byla publicita, že...  U některých prvojezdců to osmělování přineslo i namočení, ale vzduch i voda už měly letní teplotu, takže to nikoho netrápilo. Hojná a živelná byla účast dětí od 4 do 13 let. Letos byla dobrá účast i excelencí  -  k hlavnímu organizátorovi Pavlu Vackovi se přidali jeho protějšci, velvyslanci Austrálie, Francie, Litvy, Lotyšska, Lucemburska, Paraguaye, ale i řada dalších diplomatů z ankarského sboru, většina z nich do toho šla a vody se nebála.  

Když se všichni dostatečně osmělili na vodě, mohl vypuknout závod. Tedy mohl, protože... jsme se letos spojili s Decathlonem, který zatím jediný v Turecku prodává nafukovací plováky. Dodal tedy několik kusů i další materiál a taky pár týmových jezdkyň a jezdců, ale též cílovou bránu. Bóje jsme si půjčili od jachtklubu na jiné ankarské  přehradě jménem Mogan, která je též přátelská pádlovacím sportům. Na velkém pádlovacím dni a závodu však nesměl chybět ani český materiál, takže mezi všemi značkami plováků se vyjímaly i české Kiboko a Tambo.

Takže budiž závod, a to ve sprintu, byť trochu modifikovaném, doma by asi neprošel u České Federace Stand Up Paddle. Při zdlouhavém kotvení poněkud driftujících bójí rostlo napětí našich dětských závodníků od 7 do 13 let, kteří se na startu seřadili jako první (foto), mrně Klárka (4roky) radši závod vypustila... Po startu smečky žákyň a žáků začala vařit voda a došlo i na těsný kontakt plovák na plovák. Všichni se ale vzorně vztyčili po pár prvních záběrech, kupodivu nikdo nespadl a pádlovali jako elitní jezdci. Již na bóji bylo jasné, že vedení se drtivě ujala Ema Brožová (foto), zdatná jezdkyně, která na gumáku zvládne třeba i stojku; vítězství si nedala nikým ohrozit, tím méně sebrat.

Hned po dojezdu dětí nastoupily ženy. Několika prvojezdkyním patřilo uznání a obdiv publika, zj. paní Rině, japonské manželce lotyšského velvyslance, která byla úplně poprvé na pádle i v závodu, ale na vítězství myslet nemohly. Po prvních záběrech závodnic se však ukázalo, že některé favoritky mohou mít smůlu - nastoupily totiž tajné české zbraně: dvě naše krajanky, Irena a Monika (foto), které se nám na vodě poprvé ukázaly až na velkém SUP dni, a to se dušovaly, že na paddleboardu stály dosud stěží dvakrát. A braly závod od počátku s náskokem, který musel demoralizovat ostatní soupeřky. Nedala se však turecká naděje Pinar, kupodivu prvojezdkyně, která ovšem vrcholově plave, běhá a jezdí silnici, takže má fyzičku jako málokterá. Držela se našich dvou závodnic, seč mohla (foto), ale v závěru sprintu už jí to nebylo moc platné -  musí ještě zapracovat na technice, třetí místo si však vyjela před několika zkušenějšími závodnicemi. Naše vítězka Irena (cílové foto) zaslouží respekt i proto, že závod bůhvíproč odjela na podměrečném dětském gumáku, tedy se značným handicapem.

Muži až naposled, z Titaniku i do sprintu... Tady ovšem favorit nezklamal – náš švýcarský kamarád a již pokročilejší jezdec Candid šel do vedení od prvních metrů a nedal nikomu šanci, na bóji byl za poloviční čas, co ostatní, do cíle náskok ještě zvětšil. Však si taky uměl vybrat plovák:  brněnský design, s šířkou 30“ nejužší kus na startu. Dlouho za ním dojeli  reprezentanti Turecka a Paraguaye, Češi tedy do boje o první místa v mužích nezasáhli. Na jejich omluvu však lze uvést, že naši nejnadějnější jezdci museli místo odpoledního závodu pečovat o děti, byť jinak většinu dne sbírali odpadky a pádlovali, seč mohli, nebo byli zrovna služebně ve vlasti.

Po závodě přišlo vyhlášení vítězů a došlo i na věcné ceny – nejzdatnější dětská jezdkyně Ema si vyjela nový plovák (foto), věcné ceny čekaly i na další vítěze, drobnosti pak dostali všichni účastníci závodu.  Beach party v režii naší ambasády uzavírala program dne, leč byla dosti umírněná, hlavně proto, že na Mavi  Göl vládne suchý zákon a musíme tam jít příkladem.  Ještě dlouho před setměním už nebylo s kým a co slavit taky proto, že řada dětných účastníků už po celém dni musela svá unavená, částečně mokrá a někdy i lehce zabahněná mláďata naložit do aut a odvézt domů. Naše přehrada je sice na předměstí, avšak v ankarských měřítcích to znamená, že jedním směrem najedeme 30, ale někdo třeba taky 50 km...

Určitě počítáme s opakováním akce, nejspíš už zkraje letošního podzimu, kdy bychom pohyb na vodě vlastní silou, a to i ve stoje a s pádlem, mohli zapravit do evropského týdne mobility.  Ten by tak nemusel být jen o domácích i unijních činovnících v kravatách, co přijdou jednou za rok někam do parku zařečnit o významu pohybu, zejména ekologického (a úplně nejlépe elektrického),  ale přitom spíš než na kolo si pak sednou do černých šestiválců..

Zbývá nám ale pár otázek k zodpovězení, než dojde na další Big SUP Day a závodění: Byl náš závod 18. června 2022 opravdu první v Ankaře, což téměř jistě byl, nebo dokonce v celém Turecku? Zatím to  jen předpokládáme, ale do příště to musíme nějak seriózněji ověřit, což bez pomoci místních vyznavačů paddleboardingu nepůjde. Ostatně to vše tady děláme taky kvůli nim, spíš než kvůli sobě.

Z Ankary P.Vacek

Máte také svůj příběh na paddleboardu? Můžete se o něj podělit il s ostatními. Zasílejte své reportáže, tipy na výlety, cestopisy na info@paddleboardguru.cz i s fotografiemi.